Knights of the Old Republic (dále jen maskulinum KOTOR) jsou první RPG hrou na motivy Hvězdných válek. Což spoustu lidí (včetně mě) docela znervózňovalo. Firma LucasArts umí dělat výborné střílečky, simulátory, klasické adventury, ale třeba z každého pokusu udělat strategii vznikl jakýsi hybrid, jehož kvalita byla velice rozporuplná. Naštěstí Lucasové poslední dobou, než aby hry sami vyráběli, fungují spíš jako propůjčovatel licence. Vývoj KOTORu byl tedy svěřen do rukou firmy Bioware, která má na svědomí oba dva díly Baldur's Gate a jejíž předchůdci jsou zodpovědní zase za oba díly (božského) Falloutu.
Moje jediná zkušenost s RPG byla právě dvojice Falloutů. A tyto hry pokládám za to nejlepší, co se mi kdy dostalo do mechaniky. To ale také znamená, že nemám nic jiného, s čím bych KOTOR porovnal. Snad to nebude vadit tak, jak si myslím že bude.
KOTOR mě velmi mile překvapil a několikrát mě během hraní i napadlo, že je to ještě lepší než Fallout. Teď, po dohrání, když jsem měl čas utřídit si myšlenky a zvážit všechna pro a proti, musím říct, že si nejsem vůbec jistý, na které místo v mém pomyslném "top 10" žebříčku tuto hru umístit, nebo jestli vůbec. Na konci recenze možná dostanete odpověď. Teď ale přistoupím ke hře samotné a vezmu to pěkně popořádku:
Krabice je hezká a poměrně tlustá. Po jejím otevření jsem objevil čtyři cédéčka (z nichž tři a půl je pouze na "čtyřgigovou" instalaci) a manuál, který je velmi pěkně zpracovaný, hezky barevný a zmršeně přeložený. Vitality Point – zásahový bod. Active Quests – aktivní výpravy. Mission Vao (jmého jedné dívky) – Misionář Vao. Ebon Hawk – Ebenový Jestřáb. Dál už nemůžu, nebo se mi udělá (ještě víc) zle.
Hru začnete tím, že si vytvoříte postavu. Na výběr jsou tři základní povolání. Soldier (voják), Scout (průzkumník) a Scoundrel (lotr, vandrák, dareba). Každé povolání má nějaké přednosti a zápory. Dále lze navolit klasické atributy postavy (síla, obratnost, charisma atd.), schopnosti (obsluha počítačů, přesvědčování…) a speciální dovednosti (ovládání různých bojových stylů, zbraní…). Pak už si jen stačí zvolit tvář, pohlaví a jméno a můžete začít hrát.
Děj se odehrává čtyři tisíce let před Epizodou 1, čtyřicet let po pádu Exara Kuna. Republika je ve válce. V nedávné době čelila hrozbě Mandalorianů, kterou ale dokázala zvrátit za pomoci dvou rytířů Jedi Revana a Malaka. Ti bohužel během své výpravy objevili něco velice, velice nebezpečného a vrátili se jako Sithové. Revan se stal mistrem a Malak jeho učedníkem. Podařilo se jim shromáždit flotilu válečných lodí a zaútočit na Republiku. Dobývat jeden svět za druhým. Jedi ale spojili své síly (a Síly), dokázali vlákat sithskou flotilu do pasti a zlikvidovat Revana. Malak vycítil příležitost, obrátil se proti svému mistrovi a se svou flotilou unikl. Hra začíná nad planetou Taris, kde skupina Jedi na palubě lodi Endar Spire bojuje se silami Dartha Malaka. Nějak se to ovšem nedaří. Loď je těžce poškozena a začnou se na ni naloďovat Sithové. Naštěstí se na lodi nenachází nikdo jiný než… vy. Oddaný služebník Republiky, připravený vyrazit do akce. A že si jí užijete!
Takto to tedy začíná. Nevypadá to nijak originálně, ale čím více se začnete do příběhu nořit, tím více vás chytne a hned tak nepustí. Hra je sledována z pohledu třetí osoby, kdy kamera "visí" za hlavou postavy a následuje ji. Ovládání je přehledné a jednoduché… až na pohyb. Postava se pohybuje velmi neohrabaně a i po týdnu hraní se mi stávalo, že jsem nechtěně narazil do zdi nebo se zasekl o židli. Na začátku hry vás také čeká obsáhlý tutoriál, který vás seznámí se základními prvky ovládání. Tady ovšem dovolte, abych si rýpnul. Tutoriál je sestaven dobře, ale poněkud špatně umístěn. Jak už jsem napsal výše, hra začíná na lodi Endar Spire a… mno, zkuste si představit tu situaci: Loď je odstřelována, motory a zbraně jsou vyřazeny, štíty se zhroutily, na palubu se již nalodili nepřátelští vojáci, rozhodují vteřiny a najednou k vám někdo přijde a říká něco ve stylu: "Když klikneš na ikonku blasteru v pravém horním rohu obrazovky, objeví se menu výzbroje postavy, tam si může obléct zbroj nebo si dát do ruky zbraň… Výborně, teď zkus otevřít dveře, klikni na ně levým tlačítkem… Bohužel, dveře jsou zamčeny, já mám naštěstí kartu, kterou je můžu otevřít. Musíš převzít ovládání nad mou postavou. Uděláš to tak, že klikneš levým tlačítkem na můj portrét v levém dolním rohu…" Už chápete? Prostě se to tam nehodí.
Příběh dál nechci moc prozrazovat. Řeknu jen, že z Endar Spire uprchnete v modulu dolů na Taris, kde musíte najít Bastilu Shan, rytířku Jedi, která je nesmírně důležitá pro úspěch Republiky kvůli své schopnosti ovládat bojovou meditaci (jakýsi patvar, poprvé představený v komiksu Dark Empire II, ovšem tady je to podáno docela srozumitelně a uvěřitelně). Taris je planeta, jejíž převážná část je pokryta městskou zástavbou. Dělí se na Upper City, kde žijí ti bohatší a převážně lidští obyvatelé; Lower City, kde žijí cizinci a různé skupiny gangů a swoopařů; a Undercity, kde se nacházejí vyvrhelové společnosti a spousta nebezpečné havěti. Určitě je to zajímavé místo.
Krátce se zmíním i o dalších planetách. Navštívíte celkem osm míst, jako třeba enklávu rytířů Jedi na Dantooine, domov Wookiů Kashyyyk, sithskou planetu Korriban (kde mj. můžete "opět" vyrabovat hrobku Marky Ragnose :-), která ale vypadá bohužel jinak než v Jedi Academy :-(, Tatooine nebo Manaan (skutečný ráj pro ty, kteří mají rádi právnické seriály…)
Co dál? Třeba boj. Boj probíhá tak, že, jakmile spatříte nepřítele, hra se zpauzuje a vy máte možnost jednotlivým členům týmu zadat příkazy, jak se mají chovat, na koho útočit nebo styl boje apod. Jednoduché, snadné, efektivní. Zajímavé je, že když některému členu vaší skupiny dojde energie, nezemře, ale pouze je do konce boje vyřazen. Potom si v pohodě vstane a jde dál. Není to moc realistické, ale řekl bych, že je to nutné, protože většina vašich spolubojovníků je nějak nutná pro příběh a nemůžou si dovolit zemřít.
Když už jsem to nakousl, řeknu něco málo o vašich spolubojovnících. S sebou můžete mít vždy jen dva. Každý má různé schopnosti a kdykoliv si můžete přepnout ovládání na jednoho z nich (ovšem rozhovory vyřizujete vždy vy… tj. hlavní postava). Spolubojovníků je celá řada, hned na Tarisu se k vám přidá (nebo spíš vy k němu) zkušený voják Carth Onasi. Dál následují různí podivíni jako twi'lecká dívka, Wookiee, droidi a samozřejmě i rytíři Jedi. Potěšilo mě, že stejně jako ve Falloutu, i zde si někteří spolubojovníci občas vyměňují názory nebo jen tak klábosí. Bohužel, vzhledem ke koncepci hry je nutné tyto rozhovory poslouchat. To moc nevadí, ale když se třeba plížím nepřátelskou základnou a najednou se hra zastaví a nastane pětiminutový rozhovor mezi twi'leckou dívkou a Wookieem, jehož jedinou pointou je, že Wookieemu "smrdí z huby", tak to už je horší.
Kromě toho, že musíte porazit zlo, spasit galaxii a zachránit vesmír, ještě jako bokovku děláte většině spolubojovníků zadarmo psychiatra. Téměř každý má nějaký šrámek na duši a je jen na vás, abyste ho nechali se vám vyzpovídat (popřípadě vyplakat na rameni). A někdy trvá dost dlouho, než to z nich všechno vypáčíte. Alespoň že se nemusí dívat na kaňky. Hru také oživují různé mezihry jako závodění na velice starodávných swoopech, hraní karetní hry Pazaak nebo střelba z dělové věže Ebon Hawku (asi nejoblíbenější mezihra vůbec. Objevuje se téměř v každé SW hře :-))
Co dál? Tak třeba světelný meč a Síla. Když se stanete rytířem Jedi, postavíte si světelný meč a můžete používat Sílu. Meč si můžete během hry různě vylepšovat, měnit barvu, zesílit čepel... Vylepšovat můžete samozřejmě i normální blastery nebo brnění. Světelný meč se ovládá úplně stejně jako kovové meče, jen je silnější a je s ním možno odrážet střely. Co se týče Síly, jsou dostupné klasické triky jako uzdravování, škrcení, strkání nebo přesvědčování, nebo novinky jako stáze (se kterou můžete protivníka/y dočasně ochromit) nebo likvidace droidů (pokud tuto schopnost máte na nejvyšší úrovni, tak stačí mávnout rukou a z armády droidů zbude jen hromada součástek). Síly mají klasicky tři různé stupně, čím vyšší stupeň, tím je schopnost účinnější. A rovněž se klasicky dělí na neutrální temné a světlé, ovšem tady to moc neovlivní vývoj postavy. Stejně jako to, že za způsob, jakým jste splnili nějaký úkol, dostanete buďto Light Side Point nebo Dark Side Point. Ovšem ke konci stejně záleží jen na vašem rozhodnutí, jestli se utkáte s Darthem Malakem, abyste zachránili galaxii, nebo abyste uchvátili moc jen pro sebe.
Malak sám je poměrně dobře udělaný záporňák, ale až moc připomíná Vadera. Vypadá trošku jako Frankensteinův výtvor, je nějakým způsobem zohaven a nosí přes tvář prapodivnou masku. A jeho vztah k podřízeným (a hlavně admirálům) je také typicky "vaderovský".
Příběh, který jsem nastínil, je dobrý, napínavý, nějaké ty menší zvraty, ovšem celkově to nevypadá jako něco extra výjimečného nebo originálního. Přibližně ve dvou třetinách hry ovšem nastane ZVRAT. Přesněji jisté děsivé odhalení kterému nějaké to "I am your father" nesahá ani po kotníky (zřejmě je to jen můj názor, ale stojím si za ním).
Ten zvrat patří k tomu nejlepšímu, co tato hra může nabídnout. Je tu i pár odkazů na expandované universum, ne moc, protože tato doba byla zpracována pouze v několika comicsech, se kterými navíc nejsem obeznámen. Zmínky se dočká Nomi Sunrider, Mandalore, Exar Kun nebo Naga Sadow. Bohužel je tu i spousta věcí, které by mohly být lepší nebo by tu nemusely být radši vůbec. Kromě těch několika maličkostí, jako špatně umístěný tutoriál, mě příšerně štvaly postavy, které mluvily nějakým cizím jazykem. Autoři totiž prostě nechali namluvit několik minut neznámých slov od různých herců s různým přízvukem a hloubkou hlasu a pak to po kouskách pouštěli do hry, jako "universální cizí jazyk". Čili ta řeč vůbec nesouvisí s textem, který se píše v titulcích, žádné poklesy hlasem se nekonají. Emotivně zabarvený hlas tu sice občas je, ale spočívá v tom, že říkají úplně stejný text buďto vesele, smutně nebo rozzlobeně. Navíc ta řeč bývá mnohem delší než text v titulkách. A zachází to až do extrémů, kdy třeba někdo řekne: "Ču ta malisiv lofe ta le komu mulerabes de sabsi siva." A v titulkách se píše: "Ano."
Rovněž mě iritovala jména postav, která už byla jednou použitá. Starkiller je asi nejoblíbenější nepoužité filmové jméno, tak to bych odpustil. Twi'lek, jehož příjmení je Fortuna… to překousnu. Zbroj námezdního lovce jménem Fett… ptákovina, ale nehraje v příběhu důležitou úlohu, takže jsem ochoten přimhouřit oko. Ovšem admirál Dodonna… to je neodpustitelné!!! KOTOR se přece odehrává čtyři TISÍCE let před bitvou o Yavin. Žádná rodová linie by se neudržela tak dlouho a že by to byla shoda jmen… těžko. Pokud by to byl Smith nebo Jones, tak proč ne, ale kolik znáte Dodonnů? Mohli si přece vymyslet tisíce jiných jmen. (Ve skutečnosti může být jméno Dodonna klidně starwarsovským ekvivalentem jmen Smith nebo Jones – pozn. korektora) (Ve skutečnosti je ekvivalentem Smitha nebo Jonese jméno Antilles – pozn. konspirátora)
Grafika je pěkná i na nízké rozlišení, prostředí je hezky živé. Nemá cenu se o tom moc rozepisovat. Podívejte se na okolní obrázky.
Tak a je tu závěr. KOTOR je bezpochyby výborná a propracovaná hra a určitě ji doporučuji každému, kdo má rád RPG nebo Star Wars. Ovšem, co nadělám, Fallouty jsou přece jen lepší. Člověk tam má více volnosti. V KOTORu se často stává, že je úplně jedno, jakou odpověď při dialogu zvolíte, rozhovor probíhá dál úplně stejně. To ale blíže zjistím, až si hru zahraju podruhé. Zatím KOTOR zaujal na mám pomyslném žebříčku hezké třetí místo, které sdílí společně s Jedi Outcastem, časem si rozmyslím, kterého šoupnu na místo čtvrté, ale můj názor se určitě ještě alespoň stočtyřiasedmdesátkrát změní… a pak umřu.
Předmět: Knights of the Old Republic 
